Praxe škol a institucí

Uplatnění prvků projektového řízení v denní praxi školy

Otevřeně autor uvádí klady a zápory projektového řízení školy, mezi které řadí zejména efektivitu práce, posílení manažerských schopností dalších pracovníků školy a prostor pro dynamický rozvoj školy jako organizace – co se kladů týče a nelehkou problematiku motivace týmu, potenciální riziko nenaplnění představ vedení školy o výsledku projektu a finanční náročnost – pokud jde o jeho zápory.

Celý článek včetně tabulek naleznete v příloze ve formátu pdf.

Projekty ESF – příležitost rozvoje školy

Cyrilometodějské gymnázium a mateřská škola v Prostějově slaví v letošním roce 20. výročí svého založení – první studenti do školy nastoupili v září 1992. Jsme školou církevní, jejím zřizovatelem je Arcibiskupství olomoucké. Škola sdružuje vedle jednotřídního osmiletého gymnázia (240 studentů) a mateřské školy (25 dětí) také školní klub, středisko volného času mládeže a centrum celoživotního učení,  při škole pracuje informační centrum mládeže. Cílem školy je poskytovat kvalitní vzdělávání, tj. pomáhat našim žákům objevovat, kdo je člověk, pomáhat nacházet vlastní životní poslání a vybavit je znalostmi, dovednostmi, postoji a hodnotami, které budou pro naplnění svého poslání potřebovat tak, aby mohli prožít smysluplný a tedy šťastný život v technickém, globalizovaném světě.

Od vyhlášení prvního programovacího období evropských strukturálních fondů jsme vnímali projekty Evropského sociálního fondu jako jedinečnou příležitost rozvoje vzdělávacího programu školy.  V letech 2005 – 2012 jsme  realizovali čtyři projekty, v dalších projektech jsme byli zapojeni jako partner. Celkem škola získala prostřednictvím projektů ESF částku přesahující 13 miliónů Kč.  Projekty proměnily vzdělávací program školy, zvýšily poptávku rodičů po škole a výstupy projektů jsou využívány i jinými školami Olomouckého kraje i celé České republiky.

První projekt jsme řešili v letech 2005 -2007 v rámci OP RLZ, prioritní osa 3.1. a nesl název „Doopravdy“. Jednou z klíčových aktivit projektu bylo zpracování a realizace systému pobytových a docházkových kurzů zaměřených na rozvoj klíčových kompetencí žáků, především kompetence intrapersonální a interpersonální. Vycházeli jsme ze zkušenosti, že pokud chceme klíčové kompetence žáků v souvislosti s kurikulární reformou a posláním školy cíleně a systematicky rozvíjet, pak je pro ně třeba vytvořit vzdělávací prostor a systematický program. Nelze spoléhat na to, že v každé vyučovací hodině na žáky pedagogicky působíme. Navíc v žádném z předmětů se nezabýváme těmi nejdůležitějším existenciálním otázkami – kdo jsem, jaký je smysl mého života, jak mám žít. A přitom právě tyto otázky a odpovědi na ně jsou u starších žáků základem motivace k učení a orientace v životě. Protože nám nejde o předávání ideologie, ale naopak chceme otvírat mladé lidi vlastnímu hledání otázek a odpovědí, jsou kurzy vedeny metodou komentované zážitkové pedagogiky. Již názvy kurzů vypovídají o jejich náplni: „Kdo jsem“ „Líbí se mně“, Láska a zamilovanost“, „Žádný člověk není ostrov“ a další. Výstupem projektu jsou nejen samotné kurzy, ale i sada metodických listů – návodů pro jejich realizaci. Součástí řešení projektu bylo i proškolení pedagogů z různých škol v rámci celé ČR.

V letech 2006 – 2008 jsme řešili projekt s názvem „Štěstí začíná uvnitř“. V průběhu projektu jsme vytvořili nový vzdělávací předmět „Strategie osobnostního rozvoje“, napsali a vydali pro tento předmět učebnici a metodiku. Projekt vycházel ze zkušenosti, že intrapersonální i interpersonální kompetence nelze založit pouze na zážitkové pedagogice, ale je třeba srozumitelně předat žákům i poznatky moderní psychologie, antropologie, sociologie a dalších věd o člověku a společnosti. Součástí projektu bylo opět proškolení pedagogů z dalších škol.

V letech 2009 – 2011 jsme v rámci OP VK, prioritní osa 7.1.3, zpracovali projekt s názvem „Akademie rozvoje klíčových kompetencí pedagogů“. K projektu nás vedla skutečnost, že pokud jako učitelé máme rozvíjet klíčové kompetence žáků, tak především jimi musíme sami disponovat – dát můžeme jen to, co máme. V rámci projektu pedagogičtí pracovníci naší školy absolvovali dvakrát ročně třídenní pobytové semináře s profesionálním koučem, lektorský tým pro osobnostní rozvoj prošel speciálním výcvikem a byly zpracovány výukové materiály pro pedagogické pracovníky.

V červnu letošního roku jsme dokončili zatím poslední projekt financovaný ESF s názvem „Centrum podpory etické výchovy v Olomouckém kraji“ (OP VK, prioritní osa 1.1.). Protože od školního roku 2000/01 na gymnáziu úspěšně vyučujeme předmět etická výchova, bylo cílem projektu pomoci ostatním školám v Olomouckém kraji zavést předmět Etická výchova do jejich školních vzdělávacích programů. V rámci projektu prošlo výukou etické výchovy více jak 500 žáků různých škol, téměř 30 pedagogů Olomouckého kraje absolvovalo 250 hodinový kurz etické výchovy a rozšířilo si pedagogickou způsobilost o další předmět. V rámci projektu byla vypracována sada 230 pracovních listů pro výuku etické výchovy spolu s metodikou pro pedagogy. 

Projekty jsou jednoznačně příležitostí rozvoje školy, kladou však na jejich pracovníky značné nároky. Mohou se stát dokonce i ohrožením školy a to v oblasti lidských i finančních zdrojů, či kvality výuky.

Protože školy jsou dlouhodobě podfinancovány, zaměstnávají často méně pracovníků, než by na splnění všech zadaných úkolů potřebovaly. Pokud školy na některé své úkoly či projekty nerezignují, pak jakákoli další činnost ohrožuje aktivní pedagogy přetížením a to zvlášť tehdy, pokud škola chce projekt řešit pouze vlastními silami. Osvědčilo se nám mít v týmu jako interního či externího pracovníka projektového manažera, který na základě záměrů pedagogů projekt sepíše a koordinuje či řídí. Další klíčovou osobou je ekonomický manažer projektu. V naprosté většině případů kontrolní instituce přichází prověřit ne věcnou stránku projektu, ale oprávněnost užití finančních prostředků.  Pokud projekt nemá školu finančně ohrozit (vratka řádu několika set tisíc Kč nemusí být pro školu snadná), musí být ekonomická stránka projektu v naprostém pořádku. Optimální situace samozřejmě je, pokud škola zaměstnává ekonoma, který je ochoten a schopen projekt finančně řídit. Ne vždy tomu tak však je.

I když škola splňuje uvedené předpoklady, klíčovými osobami úspěšného projektu jsou pedagogové. Na nich zpravidla leží tíha naplnění projektového záměru. Škola je vzdělávací instituce, a proto by nikdy neměla nastat situace, že projekt je z důvodu časové tísně řešen na úkor kvality ostatní výuky. Pokud tomu tak je, snižuje se motivace žáků k učení a  k plnění dalších povinností, snižuje se pracovní nasazení celého pedagogického sboru a je ohrožena image školy.

Projekty znamenají také finanční riziko školy a to nejen případnou vratkou neoprávněně užitých finančních prostředků. Komplikací je jednak 10% zadržení finančních prostředků až do uzavření projektu a odsouhlasení závěrečné monitorovací zprávy (přitom samozřejmě všechny projektové prostředky jsou vyčerpány). Daleko výraznější ohrožení finanční stability školy vyplývá ze zpoždění plateb od řídící agentury. Není výjimkou, že řídící agentura má půlroční zpoždění plateb, ale škola musí své finanční závazky plnit včas. Pokud škola nemá velkorysého zřizovatele, který jí formou bezúplatné půjčky dočasně poskytne chybějící prostředky, škola si musí vzít bankovní úvěr. Úroky z bankovního úvěru ve výši statisíce Kč však nejsou malé a samozřejmě nejsou uznatelnými náklady projektu a ani je nelze hradit ze státní dotace poskytnuté na provoz školy.

Přes všechna tato a další úskalí jsou projekty ESF jedinečnou příležitostí pro to, jak nejen školu vybavit technicky, ale především zvýšit kvalitu poskytovaného vzdělávání.

Projekty ve školních vzdělávacích programech škol

Úvod

Projekt je systematická práce realizovaná ve vymezeném časovém rámci s definovanými vstupy a výstupy naplňujícími konkrétní cíl. Realizace projektu se zcela jasně váže ke společenské objednávce, deklarované nějakým strategickým dokumentem, resp. jejich soustavou. Vzdělávací projekty zpravidla mají naplňovat obecný rámec Bílé knihy vzdělávání či operačních programů. Operační programy jsou zvláštním typem koncepčních dokumentů, které s sebou přinášejí i finance. Vazba realizovaného projektu k operačnímu dokumentu je bedlivě sledována přímo poskytovatelem dotace. Připustíme-li, že veškerá vzdělávací činnost škol by měla mít koncepční oporu i na nižší úrovni, tedy ve školních vzdělávacích programech, naskýtá se otázka, zda projekty realizované školami, musí mít prokazatelnou vazbu ke strategickým dokumentům školy, tzn. ke školním vzdělávacím programům.

 

Projekt jako zvláštní druh kurikula

Mezi charakteristické znaky projektu patří nutná přidaná hodnota a inovativnost, jakož i schopnost přenést výsledky projektu do dalších oblastí přesahující rámec realizátorovy organizace. Ať již jej obohacují, vymýšlejí nové přístupy či jinak doplňují výuku.  Přesto se domnívám, že u přípravy projektů, jejichž příprava je mnohdy rychlým a operativním počinem, nezbývá prostor na to zamýšlet se nad vazbou ke školnímu vzdělávacímu programu. Vyvolává to dojem, že projekty, přestože mají vysokou komponentu vzdělávacích aktivit nebo jejich výstupem jsou inovované vzdělávací produkty, jakoby s nimi ve školních vzdělávacích programech nebylo vůbec počítáno.

Účelem kurikulárních dokumentů na školní úrovni je zejména zajistit provázanost vzdělávacího obsahu a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě.  U projektů se bedlivě sledují obdobná kritéria, a to třeba v konkrétní vazbě na regionální trh práce.

Projekt je svým způsobem normou, která stanovuje zdroje, současný stav, cíle, čeho má projekt dosáhnout, ale také postupy. Výzvy k předložení žádosti o dotaci školám umožňují, podobně jako rámcový vzdělávací program poměrně velkou míru vlastní iniciativy a tvořivosti. Projekty například mnohdy zavádějí nové vzdělávací metody nazývané inovovanými vzdělávacími produkty. A to s vyžadovanou přesností. Kurikulům jako je školní vzdělávací plán jistě chybí plán finanční, ale o to je svým způsobem projekt propracovanější. Měřitelnost úspěchu projektu je také něčím, což by mohlo být pro plnění školních vzdělávacích programů inspirující. Programy škol zpravidla neurčují indikátory pokroku ve stanovených cílech.

Pokud někomu připadá srovnání projektů se školními vzdělávacími programy zavádějící, je nutné si uvědomit minimálně tu analogii, že významně zasahují do kurikulárního systému a kompendia školy. Projekty představují vizi a představu o tom, jak vyučovat, tudíž jim jistou koncepční funkci projektu nelze upřít. Zároveň jsou plánem realizace, projekty určují detaily a postup týmu pedagogických a jiných pracovníků. Jinými slovy řečeno určují, čeho se dosáhne podobně jako školní vzdělávací program.

 

Projekty do školních vzdělávacích plánů?

Projekt je jakýmsi kurikulem v koncepční i realizační formě. Přesto s projekty, jimiž míníme dočasné aktivity se zvláštním způsobem dotovanými vzdělávacími prostředky, školní vzdělávací programy je ve svém obsahu zpravidla nijak nezohledňují. Nemusí to nutně znamenat chybu v koncepčním řízení vzdělávání, ale minimálně jde o mezeru v systému koncepčních dokumentů školy.

Návaznost na projekty se může implicitně objevovat ve školních vzdělávacích programech, resp. v konkrétních osnovách. Prostor k analogii je u průřezových témat. Jasná vazba mezi školním vzdělávacím programem a projektem by jednoznačně měla korespondovat s výukovými cíli. A tuto vazbu můžeme detekovat zejména zpětně. Školy se totiž „chytají“ příležitosti realizovat projekt, až když je to aktuální a jsou konečně známé podporované aktivity. Tudíž školy mají patrně těžší pozici v tom, aby předpokládaly vazbu budoucích projektů na školní vzdělávací plán. Proto k realizaci projektů je často přistupováno bez plánu, tedy ad hoc.

 

Závěr

V současné době, kdy se klade velký důraz na řízení vyučovacího procesu pomocí kurikula na školní úrovni, je nutné zabývat se i otázkou, zda projekty, realizované školami, jsou v souladu se školními vzdělávacími programy. Není ani jasná otázka, jakým způsobem projekty do školního vzdělávacího plánu uvádět, když jejich realizace je závislá na faktorech určujících úspěch ve výběrovém řízení o dotaci. Vzhledem k tomu, že projekty řeší vzdělávací problémy na místě, tak je možné konstatovat, že projekty do kurikula školy zasahují a minimálně vytváří jeho doplněk či inovativní nadstavbu. Proto by se úvahy škol měly ubírat i směrem, který určí místo a orientaci případných projektů a jejich místo ve školním vzdělávacím programu.

Lektor nejen v projektu

Ve své praxi jsem měla možnost působit v různých projektech nejen jako pozorovatel, ale také jako zpracovatel, administrátor, účastník a v neposlední řadě jako lektor. A právě role lektora ve vzdělávacích projektech mě obohatila o zajímavou zkušenost, o kterou bych se ráda s Vámi podělila. Účastníky seminářů, kde jsem působila jako lektor a s nimiž vám popisuji zkušenosti v tomto článku, byli převážně lidé věku 50+, evidovaní na úřadu práce.

 

Lektor má v projektu velmi specifické místo. Je to člověk, který musí zvládnout řadu dovedností a technik jednání s lidmi a v neposlední řadě se připravit na různé postoje posluchačů vůči tématu hodiny. Velmi zajímavým jevem, který doprovází výuku, je tzv. „lavicový syndrom“. Dlouho jsem přemýšlela, jak tento jev označit. Mohlo by se zdát, že by byl výstižnější pojem školní, ale není tomu tak. Pokud dospělý jedinec přijde do školy má mnoho možností vystupování, ale až ve chvíli, kdy si sedne do lavice, začne bez ohledu na věk vyrušovat, napovídat, komentovat, klábosit, flirtovat a samozřejmě prosit lektora o ukončení výuky dříve, a to bez nutnosti si takové hodiny nahradit. Jistě si všichni v takové chvíli vzpomenete na film „Marečku podejte mi pero“.

 

Tento zvláštní úkaz je jedním z nejvíce stresujících prvků všech lektorů. Je velmi těžké se s ním vyrovnat, a je tak nezbytné si doma připravit řadu materiálů. Ačkoliv by bylo přínosné a pro lektora jednodušší obdržet podklady od zpracovatele, popř. vedoucího projektu, ve většině případů neobdržíte žádné výukové materiály, až na harmonogram učebního plánu, včetně počtu hodin, které jsou na dané téma vyčleněny.

 

Z vlastní zkušenosti Vám však řeknu, že vyučovat například životopis 18 hodin je předimenzováno i pro lidi přes padesát let. Jistě Vás napadne, že se k životopisu druží ještě motivační dopis, pohovor atp., ale i právě zmíněný motivační dopis má vyčleněno 6 hodin, pohovor 18 h a nácvik pohovoru dalších 12 h. Při čtení podobných harmonogramů výuky si říkám, že zpracovatel projektu vůbec nezná cílovou skupinu, pro kterou byl projekt psán, a to bez ohledu na její věkové či vzdělanostní rozložení. V současné době je ve velké oblibě přidávat do všech projektů tzv. komunikační moduly. To jsou moduly, kdy se vás pokusí lektor či jiný odborník seznámit např. s verbální komunikací či neverbální, zvládání stresu anebo také naučit technikám asertivity.

 

Právě tyto moduly velmi často vyučuji osobně. Jsem přesvědčená o tom, že mají své místo v projektu, a to s ohledem na stresující životní situace jednotlivých účastníků. Vždyť i fakt, že jsou vedení na úřadě práce, je jedním z velmi složitých období v jejich životě. Takže zařazení těchto témat je oprávněné, nicméně doporučuji je zařadit jako první moduly při vyučování. Lidé mají možnost se navzájem blíže seznámit, navázat nová přátelství a kontakty a také prvotní nedůvěra z projektu a strach z nových věcí se do jisté míry u posluchačů zmírní.

 

Jako každý lektor i já si musím doma dělat velmi podrobnou přípravu. Není nic snadného mluvit 6 hodin. Na komunikačních modulech je nejtěžší přesvědčit posluchače, že věnovat několik hodin tématu stres, není ztrátou jejich času. Téma se dá uchopit několika způsoby, a to buď teoreticky, kdy výuka bude probíhat v teoretické rovině a vy budete popisovat veškeré syndromy stresu, anebo prakticky.

 

Druhý postup preferuji a vzhledem k několika účastem v různých projektech si dovoluji říci, že účastníkům přijde mnohem zajímavější a zůstává v nich daleko více informací. Jednou z mých velmi oblíbených technik pro zvládání stresu je v podstatě navození stresu pomocí testovací písemky. Prapůvodní technika vychází z technik, s kterými jsem se setkala při studiu vysoké školy, ale postupem času jsem tuto techniku pozměnila a upravila pro své účely. Technika se dá použít asi po 12. hodině vyučované v kolektivu. Je nezbytné, aby vás kolektiv znal a aby váš výklad již některé zásady ze zvládání stresu, komunikace atp. obsahoval.

 

Podstatou techniky je rozdání testu, kdy mají jednotliví účastníci za úkol vyplnit test během několika minut a odevzdat jej. Protože se snažím lidi ještě více stresovat, v průběhu techniky zdůrazňuji, že výsledek bude zaznamenán do jejich portfolia a budou jej muset při špatných výsledcích opakovat. Nicméně při rozdávání testu zdůrazním ještě jednu informaci, kterou samozřejmě málo z nich vlivem stresu zaznamená, a to nutnost si nejprve celý test přečíst a až pak vyplňovat. Postupem času jsem tuto techniku spojila ještě s technikou na paměť. Jako představitel „hodné“ lektorky přečtu odpovědi v jednotlivých otázkách, ale to jen za předpokladu, že si odpovědi lidé nezaznamenají.

 

Jedná se o test se všeobecným rozhledem, popravdě řečeno, nějaký vzorový test z vysoké školy, kdy v předposlední otázce je napsáno, aby žádnou otázku kromě poslední nevyplňovali a odevzdali test lektorovi. Technika je zaměřená na různé vlivy působící na vnímání a selekci jednotlivých informací. Za několikaletou praxi jako lektor se mi ještě nestalo, že by nějaký účastník test nezačal vyplňovat a nejdříve si jej přečetl. Vlivem stresu z toho, že zapomenou správné odpovědi, které jsem jim na začátku přečetla, se nezabývají čtením, nýbrž právě vyplňováním.

 

Tato technika však neslouží jen k ukázce toho, jak se stres projevuje, jak jej vnímáme, ale také slouží k tomu, aby účastníci pochopili, jak jim pracuje mozek v stresových situacích. Budete se divit, mnoho z nich má víc jak 80 % správných odpovědí, a to bez ohledu na to, že je otázek 35 a ve většině případů nikdy předtím odpověď a ani otázku neznali. Je nezbytné tuto techniku dále s lidmi rozebrat, zeptat se na jejich pocity a ukázat jim na ní zejména pozitivní stránky jejich chování. A v neposlední řadě říci, že se jedná o vzorový přijímací test na vysokou školu. Veškeré nové informace, které účastníkům poskytnete, je nejen překvapí, ale dokážou jim při dobře formulovaných slovech zvýšit sebevědomí a motivovat jedince ke změnám ve svém životě.

 

Člověk, který si nevěří, nebude zkoušet nové věci, nepokusí se změnit současnou životní situaci. Pokud nejste odborníci, nepoužívejte tuto techniku jen tak pro zpestření, nepřinesla by Vám takové výsledky, jaké byste si přáli.

 

Na cestě… aneb Zkušenosti, postřehy a střípky z jedné malé málotřídky

Na cestě…

aneb Zkušenosti, postřehy a střípky z jedné malé málotřídky…

 

Naše škola patří mezi málotřídní školy Pardubického kraje, kde se učí v jedné třídě  žáci více ročníků. Často si ostatní nedokáží  představit, jak výuka probíhá, ale nám tento model věkově smíšených tříd velmi vyhovuje. Mladší napodobují starší žáky, starší jsou učiteli a průvodci mladším. Mnoho věcí se děti naučí vzájemně, jeden od druhého, bez pomoci dospělého. Myslím, že se nám v naší školy hezky žije. Snažíme se o to všemi silami. Chceme být partnery nejen žákům, ale také rodičům i ostatním obyvatelům.

V současné době máme 30 žáků, 3 učitelky, 1 vychovatelku a školnici. 1. – 2. ročník tvoří jednu třídu, 3. – 5. ročník druhou. Pracujeme podle školního vzdělávacího programu  „Na cestě.“ Cítíme a vnímáme, že jsme neustále na „cestě učení, zážitků a prožitků.“ Každý školní rok přicházíme s novým motivačním tématem. Minulé téma s názvem „Od kořenů do světa“, kde jsme cestovali po kontinentech, nahradilo téma letošní „Já a ti druzí.“ První školní den žáci společně složili z jednotlivých dílků velké barevné srdce. To je složeno z menších částí, na kterých jsou napsaná podtémata, kterými se budeme zabývat během roku (Kdo jsem? Já a ostatní lidé… Já a příroda…Také budu starý… Čím budu?). Projekty, tématické lekce, besedy, exkurze,  výuka i výjezdové akce se ponesou v duchu těchto témat. Příští rok nás čeká téma zaměřené na environmentální výchovu. Té se škola snaží velmi věnovat a zájem o přírodu je součástí filozofie naší školy.

Jsme škola obklopená z jedné strany  velmi zatíženým životním prostředím (tepelná elektrárna, dálnice, velká silniční křižovatka), na straně druhé lesy a rybníky. Tohoto prostředí se snažíme využívat zejména ve svých projektech, kterých je většina zaměřena na environmentální výchovu (dále EV). Jsme zapojeni do sítě škol M.R.K.E.V.  v Pardubickém kraji (Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy). Ve škole třídíme 7 druhů odpadů, na školní zahradě jsme vybudovali  vlastníma rukama kompost. Snažíme se šetřit s energiemi, používat ekologicky šetrné výrobky, recyklované a  přírodní materiály. Zapojili jsme se do několika projektů zaměřených na EV. Dvakrát jsme získali prostředky z ministerstva školství na podporu EV ve škole, každý rok získáváme granty na EV od Pardubického kraje. Nechyběly ani dva projekty ŠUŽ (škola pro udržitelný život). EV je také podpořena naším školním vzdělávacím plánem. Objevuje se v těchto částech -  v Charakteristice školy, v Dlouhodobých projektech, Strategiích, Učebním plánu, Průřezových tématech i v Evaluaci. Patřili jsme mezi 7 pilotních málotřídních škol, které ověřovali svůj ŠVP s předstihem.

Každoročně pobýváme týden ve střediscích  EV (Paleta Oucmanice, Sever Horní Maršov, Střevlík Oldřichov v Hájích, Modrý dům Kostelecké Horky) a letos v červnu pojedeme  do  SEV Sluňákov u Olomouce. Účastníme se pravidelně jednodenních programů ve střediscích EV, nejvíce navštěvujeme nejbližší Paletu v Pardubicích.  Celkově velmi podporujeme další vzdělávání učitelů a každoročně se každý pedagog účastní mnoha školení. V oblasti EV jsme již od minulého roku zapojeni do projektu Sever školám, který je určen celému pedagogickému sboru.

 Nesmíme zapomenout na výukové lekce přímo v přírodě. Nejde nám jen o poznání různých živočišných či rostlinných druhů, ale naší snahou je hledat souvislosti, odpovědi na otázky, budovat  vztahy, prožívat a projevovat svůj cit.

Velmi málo, téměř vůbec se nezapojujeme do soutěží. Dáváme přednost přehlídkám či nesoutěžním aktivitám. Jde nám o podstatu aktivit, činností, ne o umístění. Dohodli jsme se, že nebudeme a nechceme rozvíjet u žáků i u nás dospělých tyto aspekty: mít radost z toho, že jsme někoho porazili, pracovat na projektu, úkolu jen kvůli soutěži, podporovat a rozvíjet soutěžemi vnější motivaci. Vyhledáváme  nebo tvoříme projekty, kde je důležitý samotný proces, podporující rozvoj vnitřní motivace a přinášející radost každému. V prvním a druhém ročníku používáme pro hodnocení žáků pouze slovní hodnocení.

Rádi píšeme své vlastní knížky, encyklopedie, drobné publikace či kalendáře. Na tyto činnosti využíváme zejména grantu na podporu EV, kterou každoročně nabízí Pardubický kraj. Psaní je úžasně tvořivý proces, při kterém se snažíme, aby do našich knih mohl přispět každý člen našeho školního společenství. Za poslední období jsme vytvořili tyto publikace: Ptačí kalendář, Kalendář o stromech, drobné třídní encyklopedie zaměřené na přírodu, dále  publikaci o přírodních, historických i kulturních památkách v našem okolí s názvem Perly Čeperky. Zdárně jsme dokončili publikaci Čtěme, pišme, vzpomínejme, ve které jsme využili výpovědi pamětníků, rodáků z naší obce, staré mapy a fotografie. Zaznamenali jsme tím některé zajímavé události i místa. Všechny naše publikace tvoříme nejen pro nás ve škole, ale  jsou určeny i širší veřejnosti. Zejména našim rodičům a místním občanům.

Velkým podporovatelem našich aktivit je obecní úřad. Bez jeho finanční dotace a hlavně ochotného přístupu pomáhat a podporovat „školní dění,“ bychom realizovali naše aktivity jen stěží.

Za nejdůležitější považujeme OTEVŘENOST. Chceme zůstat na „cestě otevřenosti,“ směrem nejen k žákům, pedagogům, ale i k rodičům, ostatním obyvatelům i všem spřízněným duším. Uvědomujeme si, že cesta je často důležitější než cíl, cesta je většinou samotným cílem. A u nás se snažíme užít si naši společnou cestu naplno…

 

Ekologická měření v praxi

VÍCE JAK 350 DĚTÍ POZNÁVALO DVA ROKY PŘÍRODU V KRUŠNÝCH HORÁCH

Schola Humanitas v Litvínově a Vzdělávací a rekreační centrum Lesná v Krušných horách společně připravili projekt s názvem „Ekologická měření v praxi, odborné kompetence žáků.“

Projekt byl zahájen v září 2009 tvorbou osmi výukových modulů zahrnujících tematiku Krušných hor v širokém spektru témat dotýkajících se problematiky lesnictví, zemědělství, geologie, meteorologie, chráněných druhů, GPS a GIS ekologického mapování nebo třeba astronomie a sportu. Vytvořené výukové texty a pracovní sešity od té doby slouží žákům a učitelům, kteří se zúčastnili některého z devatenácti realizovaných pobytů.

  • Projekt „Ekologická měření v praxi – odborné kompetence žáků“ představuje ucelený vzdělávací program připravený pro cílovou skupinu žáků základních a středních škol v Ústeckém kraji.
  • Aplikací vzdělávacích programů v praxi dochází ke zlepšení znalostí, dovedností a osobního portfolia žáků ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj a zdravý životní styl.
  • Hlavním přínosem projektu je nastartování osobního vztahu každého jednotlivce z řad cílové skupiny žáků za kvalitu svého života a kvalitu života ve svém okolí.

Přidanou hodnotou projektu bylo využívání množství moderních výukových pomůcek využitelných při práci v laboratoři, ale hlavně v terénu. Téměř 350 žáků tak měla možnost pozorovat přírodu Krušných hor dalekohledy, zkoumat a bádat při práci s mikroskopem, vytvářet si vlastní preparáty, vyhledávat informace na internetu a připravovat z nich zajímavé prezentace. V projektu byla také připravena pozorování večerní oblohy s osobním planetáriem, práce v terénu s GPS přístroji, lesnická měření a aktivity v nově vzniklém geoparku.

Projekt „Ekologická měření v praxi - odborné kompetence žáků“ je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky v rámci Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost. Nositelem projektu byla Schola Humanitas v Litvínově ve spolupráci s partnerem projektu Vzdělávacím a rekreačním centrem Lesná.

 

Realizováno bylo celkem 19 pětidenních pobytů, vždy cca pro dvaadvacet žáků a učitele. Uskutečněny byly také celkem 2 diseminační praktické konference pro učitele, pomůckami byla vybavena Schola Humanitas i Vzdělávací a rekreační centrum na Lesné. Tyto pomůcky nyní slouží k dalšímu využívání po skončení realizace projektu.

Další možná využitelnost projektu

Projekt byl ukončen 31. 8. 2011. Získaný materiál a bohaté zkušenosti, nakoupené pomůcky a vytvořené výukové moduly jsou stále k dispozici pro školy a školská zařízení i v době po skončení projektu. Nositel projektu i jeho partner nabízejí realizace výukových a vzdělávacích pobytů pro školy a školská zařízení na základě objednávky a domluveného termínu.

 

Ve Vzdělávacím a rekreačním centru na Lesné se mohou žáci seznámit s Krušnými horami, využít přilehlé lesy a louky k plnohodnotnému environmentálnímu programu. Ve Vzdělávacím centru je k dispozici plně vybavená učebna s počítači, interaktivní tabulí, odbornými pomůckami, digitální meteorologická stanice, nechybí výukový altán ve venkovním prostředí, geopark, arboretum a dětské hřiště s dřevěnými herními prvky.


Popis vlivu projektu na životní prostředí

Realizací vzdělávacích nabídek projekt přímo nepřispěje aktivně a zásadně v oblasti ochrany přírody, krajiny či životního prostředí. Může však velmi efektivně, kvalitně a přijatelnou formou přiblížit smysl ochrany přírody a životního prostředí dětem. Vhodnou formou, na základě využití atraktivních pomůcek, v příjemném a zajímavém prostředí Krušných hor a díky proškoleným lektorům se může tato snaha odrazit v chápání této problematiky v širším měřítku mezi dětmi.

 

Projekt Ekologická měření v praxi umožnil třídním kolektivům či vybraným jedincům v rámci škol kvalitní a atraktivní program v horském prostředí. Kromě znalostí a upevnění kamarádským vazeb si tak žáci odvezli i mnohé zkušenosti jak se chovat v horách. Někteří žáci se totiž s drsnými podmínkami hor či náročnou zimou setkali poprvé.

Zpětná vazba potvrdila úspěšnost projektu. Do hodnocení žáků se promítlo i případné nevlídné počasí či nezkušenost žáků s pobytem v horách, nicméně průměrná známka pobytu od všech 350 žáků činila 1,5.    

 

Nositel projektu Schola Humanitas i projektový partner Vzdělávací a rekreační centrum Lesná od té doby pracují na realizaci obdobných projektů se stejným významným dopadem v této oblasti Krušnohoří. Více informací o těchto subjektech a jejich aktivitách naleznete zde:

 

Další aktivity a projekty v Krušnohoří připravují tyto subjekty:

 

Internetové stránky jiných projektů těchto subjektů:

 

Mgr. Dana Waldsteinová, lektorka projektu

 

 

 

Syndikovat obsah